Máme nového děkana

16. 2. 2010

Pravděpodobně jste již zaregistrovali, že od července 2009 má náš hustopečský děkanát nového pana děkana. Stal se jím nám ne zcela neznámý P. Pavel Kafka, který vystřídal P. Pavla Bublana. My jsme otce Pavla navštívili na jeho nové adrese v Hustopečích, a poprosili ho o menší rozhovor, abychom vám ho mohli lépe představit.

Jedna tradiční otázka na úvod - mohl byste naším čtenářům prozradit pár osobních informací? Kdo vlastně je Pavel Kafka?

Narodil jsem se 8. 5. 1974 v Náměšti nad Oslavou, mám jednoho bratra a synovce Jiříka. Vystudoval jsem střední školu, obor mechanik-elektronik. Na vysoké škole jsem zvláštním způsobem studoval pětiletý obor celých sedm let – rok jsem byl v Litoměřicích na teologickém konviktu, dva roky v Olomouci na CMTF UP, pak jsem byl znovu rok v Litoměřicích coby asistent rektora, a nakonec tři roky v Itálii na Papežské lateránské univerzitě. Tam jsem taky dokončil základní teologické vzdělání. Po návratu zpět do Čech jsem byl dne 21. 8. 1999 vysvěcený na jáhna. Rok jsem působil ve farnosti Brno-Bystrc, dva roky v Blansku coby kaplan, a v letech 2002 – 2009 jsem byl farářem v Kunštátu a Sebranicích. A přes toto všechno jsem se v červenci 2009 dostal až sem k vám do Hustopeč.

Už jste si u nás stačil zvyknout? Byla to pro vás velká změna?

Já si zvykám velmi rychle, takže jsem neměl problém. S oblibou říkám, že jsem jako plevel. Kam zapadnu tam rostu.

Je podle vás velký rozdíl mezi tím být farářem a být děkanem?

Pro svou farnost jsem farářem. Službu faráře si asi dokáže každý představit. I já mám s farářskou službou asi desetiletou zkušenost. Za to děkanem se teprve učím být. Hlavní úkol děkana vidím v tom, že moderuje, oživuje a koordinuje život farností, které patří do jeho děkanátu. Děkan zasahuje do vlastního života farností, protože každý farář je vlastním pastýřem své farnosti, ale hledá prostředky a vytváří podmínky k tomu, aby farnosti fungovaly dobře. Symbolicky by šlo říct, že děkan je stavitel mostů, mezi farnostmi a také mezi farnostmi a biskupstvím. Po těchto mostech pak může proudit podpora, pomoc a vzájemné povzbuzení do jednotlivých farností.

Myslíte, že by měl mít děkan nějaké nějaké důležité osobnostní rysy, vlastnosti?

Osobně si myslím, že děkan by měl být především komunikativní člověk. Měl by umět rozpoznat charismata u druhých lidí a dokázat je využít pro společné dobro. Nemyslím tím jen obyčejné organizační schopnosti, ale ono „věci moudře řídit“, jak to vyžaduje sv. Pavel pro představené obce.

Máte už nějaké plány, co byste v našem děkanství rád změnil, nebo zavedl?

Moje práce rozhodně není jen o nějakých mých vizích, to bych nerad. Cestu vidím spíše v hledání nějaké společné vize ve spolupráci se všemi kněžími v děkanátu. Navíc každým dnem vydá brněnské biskupství stanovy děkanství, které počítají s „týmem“ lidí, jak z řady laiků, tak z řady kněží, kteří by se podíleli na „vytyčení“ cesty, kudy by se měl děkanát ubírat. Jsem rád, že právě slova spolupráce a spoluzodpovědnost, která já pro život v církvi považuji za důležité, ve stanovách našli svoji ozvěnu.

A teď trochu z jiného soudku – už jste se byl podívat u nás v Bořeticích?

No jistě. Jednak jsem u vás zpovídal před Vánocemi, ale já jsem u vás hlavně byl před dvěma lety na AnnaFestu, to jsem ještě působil v Kunštátě. A těším se na to, že se tam letos vypravím znovu.

Pořádáte tady v Hustopečích nějaké akce nebo aktivity, do kterých by se mohli zapojit i naši farníci z Bořetic?

Určitě. Například děkanátní setkání mládeže, které proběhne 13. března. Víc informací vám jistě rád sdělí váš otec Andrzej. A pro ty starší připravujeme náboženství pro dospělé. Budou to čtyři setkání v postní době na téma Zpověď včera, dnes a zítra. Začátek vždy v 19:00 hodin. První setkání bude 10. března, tak jste samozřejmě všichni srdečně zváni.

Na závěr by mě zajímalo, jestli můžou být farníci, třeba i ti z Bořetic, nějakým způsobem nápomocní panu děkanovi?

To je úplně jednoduché. Každý z nás je povolán k tomu, aby svým osobním, jedinečným způsobem přidal ruku k Božímu dílu. Sice každý jinak, ale všichni nějak. Když toto osobní povolání ve svém životě každý z nás naplní, bude velice spokojený nejen dobrý Bůh, ale i pan děkan. I když na jeho spokojenosti tolik nezáleží.

My Vám, otče děkane, děkujeme za milý rozhovor a přejeme Vám hodně síly, elánu a nadšení do Vaší služby v Hustopečích. Třeba se za Vámi naši farníci brzy vypraví... :-)