Římskokatolická farnost Bořetice

Farní kostel

„ Vstoupils, patříš teď i ty k dějinám těchto míst.
Bůh ti žehnej, poutníku, a svatá Anna ať ti napoví cestu...“

(nápis u vchodu našeho kostelíka)

Vždy, když došlo k vypálení a vyplenění obce, stalo se totéž i s kostelem. Kostel byl vždy věřícími znovu vybudován a kolem roku 1595 byla jeho podoba následující: Kostel měl zdi již kamene, věž byla dřevěná. Kolem dokola byl zdoben zvláštními výklenky, v nichž byly umístěny sochy svatých. Stavba současného kostela byla zahájena v roce 1680 z daru věřících a za finančního přispění tehdejšího majitele bořetického panství hraběte Bedřicha z Oppersdorfu. Stavba se však dostala jen do úrovně oken a zde pro nedostatek finančních prostředků byla přerušena. Pro konání bohoslužeb byla provizorně zastřešena jen část zahrnující kněžiště, byla přistavěna "stará sakristie". Vchod byl vybudován z boční strany od osady a ještě dnes můžeme vidět tento zazděný vchod s klenutým obloukem.

Pokračování ve stavbě kostela bylo zahájeno až po roce 1712, kdy po smrti Jana Adama z Liechenštejna zdědila bořetické panství jeho dcera Marie Antonie, provdaná za hrabete Czobora. Za jejího života byltaké kostel dostavěn. Hraběnka Czoborova jej vybavila i varhanami. Vděčný lid bořetický ji jako vyraz díků věnoval nivu za dvorem. Kostel však během času značně sešel. V roce 1830 hrozil sesutím, a proto na příkaz správce Čejky z Olbramovic byl uzavřen a přeměněn v ovčírnu. Bořetičtí se však s tímto rozhodnutím nesmířili a vyslali deputaci občanů k samotnému vídeňskému dvoru císařskému. Dosáhli toho, že císař Ferdinand V. Dobrotivý nařídil vrátit stavbu původnímu účelu a na opravu kostela dokonce sám finančně přispěl. Oprava byla dokončena v roce 1840 a kostel znovu vysvěcen dp. farářem Čupitou z Vel. Pavlovic. Při silné bouři v roce 1863 strhl vítr celou chrámovou střechu a vrhl ji na vstupní bránu, již se vcházelo do kostela a na hřbitov. Oprava trvala do až konce roku 1864. Další velké opravy jsou zaznamenány v roce 1874 a v roce 1898. Poslední záznam v obecni kronice uvádí, že velká oprava kostela byla provedena v roce 1931 z prostředků obce a to nákladem 61.800,75-Kč.

       

Koncem 70. let tohoto století se začaly objevovat trhliny ve stropě kostela a hrozilo nebezpečí havárie. Zásluhou zdejšího faráře dp. Josefa Ducháčka bylo provedeno zabezpečení chrámové lodě stažením ocelovými lany, uchycenými v železných deskách jednotlivých 6 pilířů. Kostel byl v té době vybaven elektrickým akumulačním vytápěním a provedena velká oprava varhan. Naklad na opravy činil více jak 300 tis. Kčs a byl hrazen z darů věřících. Velkou zásluhu na těchto úpravách měl tehdejší duchovní správce naší farnosti dp. Karel Satorie, pozdější generální vikář biskupství brněnského. Bořetický kostel je zasvěcen sv. Anně a již od 18. století se zde konaly slavné poutě, které byly hojně navštěvovány věřícími z blízkého i dalekého okolí. Vnitřní stavba kostela postrádá jednotného slohu, protože se stavělo v dlouhých intervalech. Převláda však sloh renesanční. Původní oltář byl vybaven pouze obrazem sv. Anny. Koncem 19. století byl pořízen tehdejším duchovním správcem dp. Janem Šimčákem stávající vysoký oltář. První varhany věnovala kostelu hraběnka Marie Antonie Czoborová. Stávající varhany byly pořízeny v roce 1901 a daroval je bořetickému kostelu Jan II. Liechenštejnský. Předprsí varhan zdobí dosud erb Liechenštejnů.

     

Zvony bořetického kostela byly v první světové válce povinně odvedeny "eráru''. Po jejich obnovení za první Československé republiky byly znovu ve 2. světové válce zabaveny Němci pro válečné účely. Po válce byly postupně obnovovány - poslední odlit v roce 1964. Největší zvon byl vždy zasvěcen sv. Anně, prostřední sv. Cyrilu a Metoději a nejmenší sv. Václavu. V době obou válek zůstal na věži pouze malý "umíráček''. Po vstupu do chrámu upoutá každého příchozího nápis na hlavním oblouku mezi chrámovou lodí a hlavním oltářem. Nápis má také svoji historii a několikrát se měnil. Nejstarší nám známý nápis pochází z konce minulého století: "Okuste a vizte, jak sladký jest Bůh". Při velké opravě kostela po 1. světové válce nesl oblouk nápis: "Dědictví otců zachovej nám, Pane". Po obnovené vnitřní malbě po druhé světové válce doznal nápis další změny a tento se dochoval dodnes: "Svatá Anno, oroduj za nás".