Římskokatolická farnost Bořetice

Život ve farnosti

Úkol farnosti pojímají různé skupiny lidí rozdílně nejen podle toho, jaký mají vztah k církvi, ale také proto, že vzhledem ke své osobní historii a k aktuálním potřebám mají vůči farnosti různá očekávání. Někdo považuje za hlavní úkol existence farnosti zachovat status quo – „vždy tu byla“ a „vždycky to tak bylo“. Jiný hledá v existenci farnosti pomoc na osobní cestě k víře, případně pomoc na nějakém svízelném úseku své vlastní životní cesty. Mnozí pak považují existenci farnosti, faráře a kostela za prvky nutné pro zajištění „duchovních služeb“ (křest, svatba, pohřeb, mše za zemřelého), které v jejich myšlení nějakým způsobem patří k „občanské vybavenosti“ obce. Právě poslední názor je velmi rozšířený i díky dědictví komunistické totality, kdy církev – a tedy i farnost – nesměla vyvíjet vlastní aktivitu, nebyla součástí společenského spektra a měla sloužit „k uspokojování náboženských potřeb věřících“ až do doby, než se oni zbaví náboženských předsudků.

Z hlediska církve samotné je v popředí pastorační úkol farnosti. Ten ovšem nelze odvozovat pouze od požadavků konkrétních věřících ve farnosti, ani od udržovaných tradic ve farnosti. Protože je farnost určitou realizací místní církve, je pro pochopení jejích základních úkolů nutný pohled eklesiologie, která je schopna ukázat, jaké postoje, úkoly a počiny je třeba ve farnosti realizovat, aby se farnost projevovala skutečně jako církev, aby se v ní realizovalo poslání církve, aby nebyla jen něčím, co hraje roli podobnou národopisnému kroužku či nějaké instituci pro zkrášlení rodinných slavností. Aby nebyla pouze „zbožnou variantou sboru pro občanské záležitosti“. Pastorační úkoly farnosti se dnes neomezují jen na udílení svátostí a katecheze. V zásadě je pastorační činností farnosti v širším slova smyslu činnost směřující jak „dovnitř církve“ tak „vně církve“.

Základní funkce farnosti

Farnost zpřítomňuje v dané lokalitě církev. K základním úkolům farnosti patří klasické role křesťanů a církve, čímž míníme podíl na Kristově úkolu kněžském, královském a prorockém anebo nověji:

  • MARTYRIA (svědectví víry)
  • LEITURGIA (bohoslužba, slavení)
  • DIAKONIA (služba druhým)
  • KOINONIA (společenství)

Člověk touží zažít bratrštější a lidštější vztahy. Této touze může vyhovět farnost - být ve světě domem, který je otevřen a slouží všem. Anebo, jak rád říkával papež Jan XXIII.: „být vesnickou studnou, ke které přicházejí všichni žízniví obyvatelé vesnice.“ (Christifideles laici 27)

Chceme se s Vámi podělit o různé aktivity, které prožíváme během liturgického roku a kterými se snažíme obohatit život ve farnosti. Tyto rozmanité projevy chtějí naplňovat níže uvedené úkoly dnešní farnosti, které můžeme charakterizovat takto:

  • bohoslužba
  • péče o své vlastní členy
  • péče o potřebné (vlastní i cizí)
  • péče o šíření evangelia
  • péče o veřejné věci
  • péče o ty, kteří se životu farnosti vzdálili
  • péče o to, co jsme zdědili – kulturní památky, pozemky, budovy

(podle Aleše Opatrného)