Římskokatolická farnost Bořetice

Modlitba matek

Hnutí Modlitby matek vzniklo v druhé polovině devadesátých let v Anglii. Veronika Walsler spolu se svou švagrovou Sandrou tehdy psaly knihu o postavení dětí ve své zemi. Kniha obsahovala nejrůznější statistiky, např. kolik dětí bere drogy, kolik propadlo alkoholu, kolik jich je denně týraných. Hovořila o osamělých dětech, o dětské prostituci, o tom, že denně telefonuje v Anglii na linku důvěry deset tisíc dětí. Když si autorky toto číslo ověřovaly, s hrůzou zjistily, že kapacita linky důvěry je právě jen deset tisíc. Kolik dětí by asi denně volalo o pomoc, kdyby byla kapacita větší?

Veronika se Sandrou byly těmito fakty otřeseny a přemýšlely, jak své děti a vnoučata ochránit před negativními dopady života současné společnosti. Tehdy Sandru v noci vzbudil hlas: "Modli se za své děti!" Šla za Veronikou a přestože nevěděly, jak a co mají dělat, začaly se modlit každý den třetí desátek radostného růžence, který připomíná tajemství narození Ježíše Krista v Betlémě. Tak to trvalo měsíc. Potom se setkaly s dalšími třemi ženami se stejnou myšlenkou... Bez jakékoliv reklamy se společné modlení maminek rozšířilo velkou rychlostí po celém světě. Skupinky, jejichž členy jsou lidé různých církví i kultur, pracují např. v Číně, Mexiku, Rusku, Americe, Francii a vytvářejí nepřetržitý proud modliteb za děti.

Do České republiky přijela zakladatelka hnutí paní Veronika Walsler poprvé v listopadu 1996. "V současné době působí v naší republice už 350 modlitebních skupin. Jen v brněnské diecézi je jich kolem padesáti," uvádí Růžena Fialová z Brna, koordinátorka hnutí v naší republice. Veřejnosti se pak Modlitby matek představily na celonárodním setkání zástupců laických hnutí a komunit na Velehradě v roce 1999 a v loňském roce obdržely dekret a schválení České biskupské konference pro oficiální působení u nás. Do společenství Modlitby matek se zapojují ženy, které si uvědomují svou velkou zodpovědnost za děti a zároveň cítí své omezené možnosti při jejich výchově a ochraně. Na vytvoření skupinky stačí dvě maminky, které si důvěřují.

U nás ve farnosti se takto schází a modlí se za děti několik maminek a babiček. Schází se jednou týdně, vždy ve stejný den a hodinu po domech, pokaždé u někoho jiného. Modlí se za své děti a v prosbách se připojují ke všem modlícím se maminkám světa. Takto se vytváří nekonečný řetězec, protože i když naše maminky a babičky spí, někde v Austrálii prosí jiné zase za nás. Cílem modliteb ale není "vynucení si" zázraku. "Jde především o upevnění vlastní víry a jistoty, že Bůh dává našim dětem vše, co potřebují. Chce, abychom uvěřili, že i když cítíme strach a bezmoc, když se nám zdají naše problémy beznadějné, u něho není nic nemožné. Někdy se změní těžká situace, jindy se změní náš pohled na ni."